Babiččiny tvarohové knedlíčky jsou jedním z těch jídel, která po vložení
do úst rozehrají jemnou hru vzpomínek. Úsměv na rtu, nostalgické snění, slza na krajíčku. Přijde na to. Skládám si film z jednotlivých obrazů a vůní a nemůžu se nabažit těch chvil, které mne šoupnou o pár let zpátky. Lidská paměť je fakt neuvěřitelná, ale až srdce dodává vzpomínkám tu skutečnou hloubku.
2 zelené tvarohy, 2 vejce, 6 PL strouhanky, 6 PL dětské krupičky, 6 PL hrubé mouky.
Promíchat hezky ručně, vyválet dva hady a z nich krájet špalíčky, které jsme později ušoulali do kouliček (tuto fázi jedině navlhčenýma rukama, žádná mouka "aby se těsto nelepilo na ruce"! Nikdy!!!). V Hošťálkovech byly nejčastěji podávány s čerstvě otrhaným rybízem a domácím tvarohem, což byla opravdu neskutečná mana. Tvaroh, kyselý rybíz a cukrová peřinka, to vše zalité rozpuštěným domácím máslem. Kombinace neuvěřitelná. Tyto knedlíčky nejsou žádným extra kouskem, je to jídlo prosté a
nenáročné, ale pro mne už bude navždy patřit k nezapomenutelným a
nepřekonatelným kulinářským počinům. Už jen pro tu jejich historii, pro to, s kým vším jsme se nad nimi u jednoho stolu smáli.
Dnes ráno v kuchyni, kousky duhy, vlahý vzduch.
V hlavě pusto, srdce ve svěráku, ale vzpomínky nutily do úsměvu.
Strejdo, šťastnou cestu...
V hlavě pusto, srdce ve svěráku, ale vzpomínky nutily do úsměvu.
Strejdo, šťastnou cestu...