Když jsme onehdá malovali květináče na anděly, jednoho z nich se zmocnil i Ogárek. Děti v tomto věku těžko - a hlavně škoda - krotit, a tak měl nakonec jeho květináč do andělského hávu hodně, hodně daleko, leda by šlo o nějakou hippie odnož, což možná není až zas tolik od věci:o) Tak jsme květináč použili pro letce naše, pozemské, smíchali zobání s roztopeným tukem a v květináčích nechali stuhnout.
Z kuchyňského okna, furt na dohled - staré krmítko máme na jabloni v zahradě, kam není vidět, takže tato pidikrmítka máme místo telky. Trochu monotónní programová struktura, ale zatím se bavíme celkem skvěle.
Sýkorky denně...
...strakapoud občas...
...a brkoslav ještě nikdy:o) Tomu se líbí u lö a pak taky na půl cesty Vyhnálkov - Slovensko. Chápu... Bílé Karpaty láska veliká. Mlask.