Já si to moc dobře pamatuju. Jak jsme se vždycky lehce se soucitem dívali na babičku, kterou dárky od přízně, zejména vnoučecí, dojímaly občas až k slzám. Ten náš chápavý úsměv. Ach. No, ačkoliv ve srovnání s babičkou jsem stále ještě dorostenka, sentimentální notě se poslední dobou bráním dost těžko. Spousta věcí, které by mi ne-až-zas-tak-dávno udělaly radost čistě juchací, mě teď těší řádně do hloubky, s takovým specifickým ocáskem do teskna a jímava a tak. Vždycky jsem byla spíše tvrďák a teď se nemůžu ubránit dojmu, že po magické třiatřicítce mi to život zpětně servíruje i s úroky. Je čas naučit se zase jinou hru, Janičko, haha... Když odešla mamka, dost dlouho jsem musela všecky ty emoce a tak držet dost na uzdě. Prostě to jinak nešlo, rozsypala bych se na tisíc součástek a dokupy bych se dávala asi dodnes. A bylo to velké poznání loňského roku - že tím odkládáním si škodím mnohem víc. Že jsem se třeba nerozsypala hned po její smrti, ale tak trochu koroduju někde na centrále a přilehlé krajině pomalinku furt. To byl velký zlom. To nechci. Tak pomalu servisuju a jako povinnou terapii jsem si dala něco jako denní dávku emocí. Prostě už píšu vlastní příběh. Brečím kdy chci, například:-) Neskutečný luxus. A velká úleva. Moct si zabrečet třeba kvůli balíku, komu by to neudělalo dobře! Hani, takže dík. Nejen za to, kamaráde. Forever and ever.
Benjiho zatěžkávačka - se taky zabalil a pak sledoval, jestli to s matkou zase zacloumá:-) Zacloumalo. Bez ocásku. Čistě juchavě. Láska páska.
A včera? V balíčku s přízemi od Vlněných sester? Ach ach, to jsem byla naměkko ještě... teď. A dlouho budu. A obrázek si s sebou vezmu do práce, aby to viděly i děti, protože Cílek je guru a Katka je neskutečná. To jsou přesně ty momenty, kdy to víte. Jasné jako facka. Jsme lidi a nejsme lhostejní. Nejsme. Času je málo a každý máme svoje povinnosti a práci a radosti a blízké, ale stojí za to čas od času překročit své hranice a - rizikům navzdory - expandovat tak trochu za hranice druhých. Ony totiž dost dobře možná padnou a světy se třeba propojí. Gut. Myluju. Být člověk je velká věc. A být Člověk, to je prostě síla. Neskutečná.
