středa 31. května 2017

miluj

57. Zlín Film Festival jsme letos vzali i s doprovodným programem. Hlavním tahákem byla U13 - Virtuální realita. Obávám se, že na žádné z našich děcek nevyšla řada, ale skvělé bylo, jak děcka pohltily ty prostory. Krása. Vedlejší budovu Kongresového centra (také od Evy Jiřičné) znají, pořádají se tam výchovné koncerty, ale U13 jsme měli tu čest navštívit se školními dětmi prvně a tedy ach i ony. Hrozně čistý prostor.

Filmovou uličkou kolem Dina s nejskvělejší škrábanou zmrzlinou, pěšky na Malou scénku, jak říkala jedna holčička:-) Vybrali jsme film Vzhůru do vesmíru a tedy taky ach. Taková poezie a humor a moudrost a krásné záběry a užasné výkony a dojemné momenty, které děti tak důvěrně znají ze svých dnešků... Prostě krása. Vím, že v kině se nefotí, ale já si nemohla pomoct.

We ♥ Pottan! We ♥ Denis!

Amen.

čtvrtek 18. května 2017

Kopretiny severské

Loni po prázdninách jsem si z Hošťálek dovezla pár semínek kytek, které i tam, na krutém severu, krásně prospívaly. Beru to jako možný příslib, že se jimi budu moct kochat i doma. Že si tu zakořením pár dalších vzpomínek na babiččinu zahradu, na barvy a vůně, chutě, věčně špinavé ruce od hrabání v hlíně a věčně špinavá chodidla, protože rejžák a Jelen po celodenním běhání bosky byl prostě stejně svěží, jako společná modlitba před usnutím.

Pro kopretiny hnízdečko♥ Ve sklepě jsem měla krabici starého pedigu, tak jsme vyplétali. K mírnému šoku jsem pod pedigem našla i publikace, které jsem už dávno považovala za zmizelé. Břídil. Ofoukáme, otřeme, prosušíme, použijeme. Třeba, výhledově. Teď mi stačí ohrádka na kytky!

A šeřík letos! Kvete bohatě, voní plně. Šeříkový parfém neexistuje, že ne...?

pondělí 8. května 2017

Do zásoby

Zase na chvíli tu byl čas, který se dal trávit na vzduchu (bez teplých svetrů, pláštěn a gumáků). Kdy se dalo běhat po zahradě v mikině nebo softshellce a to tak, že celodenně. Och! Teď prý do čtvrtka zase ne-e a potom šupem dvacítky. Inu dobrá, my si počkáme. Budeme trpěliví a lační, budeme toužit a plánovat a těšit se, a potom budeme děsně šťastní, že už je ta krása tady a že věci se dějí tak, jak se dějí. Úplně přesně. Do posledního afrikánku.
    
Kluky letos děsně baví sadit. A sít. A kout pikle. Vymýšlet srandičky. A lebedit si! Matkám vstup zapovězen, se ví. Pak muchlando v síti a nad pusou tunel z kšiltů. Myluju.

Zítra škola. Děcka, já. Ta moje vypadá skoro, skoro jako na tom obrázku. Dobročiňáková radost za devadesát, krása jásá!